Distanční lišta
Materiály a technologie
Distanční lišta (distančník) je plastový nebo ocelový prvek zajišťující správnou vzdálenost výztuže od bednění nebo podkladu. Zaručuje požadované krytí betonu nad výztuží.
Distanční lišta (distančník, plastová podložka pod výztuž) je pomocný stavební prvek, jehož úkolem je udržet výztuž v předepsané vzdálenosti od bednění nebo zemního podkladu, čímž zajistí požadované krytí betonu nad výztuží.
Typy distančníků
- Plastové „kolečko" (cirkulár) – pro vodorovnou výztuž (sítě, pruty) v základových deskách
- Plastová lišta – pro horizontální výztuž, nasazuje se na celou délku prutu
- Dvounožkový distančník – pro vertikální výztuž ve stěnách
- Betonové distančníky – pro vysoce korozně namáhané prostředí
Výšky krytí
Krytí betonu se volí dle prostředí: 20 mm – interiér, sucho; 30–35 mm – exteriér nebo vlhkost; 40–50 mm – agresivní prostředí, základy v zemině.